|
Vyučující
|
-
Derfl Drahomír, MgA. Ph.D.
|
|
Obsah předmětu
|
Teoretická část: 1. a/tonalita; 2. hluk; 3. zvuk jako architektura; 4. zvuková instalace; 5. soundart; 6. radioart; 7. elektroakustická hudba; 8. musique concréte; 9. syntezátory (od Stockhausena po Kraftwerk); 10. akustická ekologie. Praktická část: 1. zvukový/hudební materiál; 2. způsob nahrávání zvukového materiálu; 3. vytváření, manipulace, zvukový charakter; 4. hierarchie; 5. vztah k posluchači; 6. vztah k jinému médiu.
|
|
Studijní aktivity a metody výuky
|
Kooperativní výuka, Projektová výuka, Prezentace práce studentů, Individuální konzultace, Demonstrace dovedností, Studium metodou řešení problémů, Přednáška s demonstrací, Cvičení
- Praktická výuka [vyjádření počtem hodin]
- 39 hodin za semestr
- Projekt individuální [40]
- 40 hodin za semestr
|
| Předpoklady |
|---|
| Odborné znalosti |
|---|
| vybaví si základní postupy pořizování zvuku orientuje se v programech pro editaci zvukového záznamu |
| Odborné dovednosti |
|---|
| natočit zvukový záznam uvažovat o stylových a dalších souvislostech zvuku vnímat a reflektovat expresivní a obsahovou stránku zvukové stopy sdělovat své poznatky ostatním členům skupiny |
| Obecné způsobilosti |
|---|
| bc. studium: efektivně využívá různé strategie učení k získání a zpracování poznatků a informací, hledá a rozvíjí účinné postupy ve svém učení, |
| bc. studium: kriticky přistupuje ke zdrojům informací, informace tvořivě zpracovává a využívá při svém studiu a praxi, |
| Výsledky učení |
|---|
| Odborné znalosti |
|---|
| střihu jako technického vyjadřovacího prostředku a montáže organizující, spojující významové obsahy a dávající jím specifický výraz a tvar, základních hudebních kompozic, využití zvukových instalací, historie soundartu ve 20. a 21. století a jeho historického kontextu, postupů při tvorbě zvukové instalace, soundartu, zvukového objektu, zvukové sochy apod., hudební/zvukové analýzy, kritické reflexe. |
| Odborné dovednosti |
|---|
| pořizuje záznam zvuků, hlasu, verbálního projevu přes mikrofon, spojuje, montuje, prolíná materiálově rozmanité a významově rozličné zvukové ingredience (ruchy, hudbu, slovo), využívá zvukové obrazy pro navození atmosféry a vybuzení emoce, posouvá význam zvukového záznamu a větší audiovizuální kompozice, vytváří zvukovou/hudební studii jako autonomní výstup, či jako součást intermediálního díla. |
| Obecné způsobilosti |
|---|
| bc. studium: samostatně a odpovědně se na základě rámcového zadání rozhodují v souvislostech jen částečně známých, |
| Vyučovací metody |
|---|
| Odborné znalosti |
|---|
| Přednáška s demonstrací, |
| Odborné dovednosti |
|---|
| Demonstrace dovedností, |
| Obecné způsobilosti |
|---|
| Diskuse, |
| Hodnotící metody |
|---|
| Odborné znalosti |
|---|
| Průběžné hodnocení, |
| Odborné dovednosti |
|---|
| Demonstrace dovedností (praktická činnost), |
| Sebehodnocení, |
| Vzájemné hodnocení studentů, |
| Obecné způsobilosti |
|---|
| Individuální prezentace, |
|
Doporučená literatura
|
-
Bláha, Ivo. Zvuková dramaturgie audiovizuálního díla. 2., dopl. vyd. Praha : Akademie múzických umění, 2006. ISBN 80-7331-010-4.
-
Mukařovský, Jan. Dvě studie o dialogu (s přílohou "Zvuková a významová výstavba dramatického dialogu"), in: Prolegomea Scénografické encyklopedie, část 5. Praha, 1971.
-
Rataj, Michal. Elektroakustická hudba a vybrané koncepty radioartu : problematika vymezování tvůrčích pozic v prostředí akustických umění z pohledu domácí scény radioartu. 1. vyd. V Praze : KANT, 2007. ISBN 978-80-86970-31-8.
-
Syrový, Václav. Technické základy elektroakustické hudby : Určeno pro posl. fak. hud.. 1. vyd. Praha : SPN, 1984.
|